Jádro K5
Kapitola 5: Jádro
Řady dobrodruhů se několikanásobně rozšířili. Gordon doufal, že se tak stane a konečně se mu povedlo jeho poselství rozšířit natolik, že měl zastoupení v několika desítkách bojovníků a mágů. Nová výprava se tedy rovnou z Dionu vydala do Crumské věže. Hellboy vyrazil o několik desítek metrů před nimi, aby jistil případné nebezpečí.
Ale náhle se za jeho zády objevil Vyslanec. Strhl se napínavý duel mezi těma dvěmi. Vyslanec věděl, že bez Hellboye je výprava ztracená, protože Gordon neznal cestu napříč živoucí věží tak dobře. Běželi k nim další bojovníci, tasili své meče, ale už bylo pozdě. Vyslanci se povedlo Hellboye chytit pod krkem a společně s ním zmizel v propadlišti dimenzionálního víru vedoucího do neznáma. Ale v poslední chvíli, kdy se vytváří teleportační vír, zahlédl Gordon s blyštící se magii obraz jeskyně, která nápadně připomínala Jeskyni mravenců v Pustině.
Zavelel a výprava se otočila směrem do mravenčích doupat. Přešli řeky, louky, až se před nimi rozprostřely vysoké pískovcové věže Pustiny. U velkých kamených soch uprostřed vyprahlé země, znali někteří z nich bezpečný a rychlý průchod do hlubin jeskyně. Rozdělili se a hledali ve všech tunelech, až konečně Raptak dorazil ke svázanému Hellboyovi, za kterým se krčil Vyslanec. Vyskočil na něj, přeskočil Hella a začal se s ním bít. Řval z plných plic a zbytek výpravy už se k němu z horního tunelu řítil, seč mohl. Proti takové přesile Vyslanec nemohl nic, zbaběle zmizel v dalším dimenzionálním víru, jehož cíl už se nepodařilo zachytit.
A tak se nyní rozvázaný a uvolněný Hellboy, Gordon a další dobrodruhové mohli vydat do věže. Vyrazili rychle do Gludia a odtud do věže. Jenže cestu jim zatarasila podivná trpaslice, v černé zbroji, ale neozbrojená. Někteří si jí nevšímali, Gordon se ale před ní zarazil a všiml si jejích podivných tvrdých rysů v obličeji. Na ženu až příliš ostré.
„Stůjte!“ zařvala trpaslice hlubokým vrzajícím hlasem.
Gordon ostatní dobrodruhy zastavil rukou.
„Kdo jsi?“
„Jsem vlastní ztělesnění Jádra této věže. Srdce Crumy hovoří skrz tuto bytost. Proč jdete do mé věže? Co tu pohledáváte? Chcete se utkat s nesmrtelným vševědoucím strojem?“
„Nikoli. Nechceme tvůj hněv. Chceme projít za tebou do kontrolní místnosti. Potřebujeme odpovědi, vševědoucí stroji,“ Gordon se před trpaslicí poklonil.
„Dobrá,“ ztělesnění Jádra se zamyslelo. „Splňte mé dva úkoly a můžete vstoupit v míru. První zkouškou bude projít až nahoru do třetího parta. Druhou zkouškou bude pobít monstra před dveřmi do mé komnaty.“
Gordon i Hellboy, kteří si stáli po boku kývli a vydali se i s ostatními do věže. Ztělesnění se rozplynulo. Naběhli do věže. Obrovská vlna statečných válečníků se řítila napříč věží jako mor. Smetla vše, co se jí postavilo do cesty. Malé bojové stroje, i živé bytosti sloužící Jádru se rozpadali pod náporem řítících se mečů. První patro bylo lehce dobyto. Druhé patro šlo hned za ním. Gordon se na chvíli zapletl se skupinou strojů na první odbočce. Křičel, aby se ostatní vrátili. Jeho křik se linul celou věží a ostatní, které Hellboy vedl už daleko vepředu, se pro něj a pár dalších ztracených vrátili. Doběhli na konec druhého patra, odkud vedl teleport před komnatu mozku věže.
„Výborně, první zkoušku jste splnili výborně. A nyní…?Poraďte si s monstry, které mi před komnatou nasadil sám váš velký nepřítel Vyslanec. Drží mě tu. Zbavte mě jich a prokážete čest se se mnou setkat,“ promluvil hluboký hlas Jádra odněkud shora.
Hellboy výpravu pořádně připravil na přesun do posledního patra. Podpurná magie výřila jejich těly. Co je tam mohlo čekat? Jak Hellboy vedl výpravu, Gordon se cítil nesvůj, měl pocit, že ztrácí kontrolu nad situací. Skupina dobrodruhů vyrazila do dalšího patra, kde se zrovna začalo rozplývat další ztělesnění Jádra. Ani si nebyli jistí, zda je to hmotný stroj nebo jen iluze. Ve třetím patře věže se po velké čtvercové místnosti s jakýmsi mechanickým zařízením uprostřed rozvalovali úlomky nějakých mnohem větších tvorů. Zeleně pulsovali energií, v rukou svírali mohutné zbraně.
„To jsou úlomky obrů. Co tu proboha dělají?“ divil se Gordon.
Hellboy opět tasil své dva meče, namířil jimi na první částečku obra a vyběhl na ní. Kamenné úlomky pradávných tvorů se rozpadali na prach. Byly stejně zmatené, jako pytani na poslední Gordonově výpravě. Neútočily, jen se bránily. Ale byly všichni smeteni tak, jak si to Jádro přálo.
„Můžete vstoupit do mé komnaty,“ ozval se hluboký hlas zpoza protějších dveří.
Bubak se postavil k obřím mechanickým dveří jako jediný, kdo si uměl s takovými hlavovými poradit. Vytáhl svazek svých paklíčů, ozkoušel několik z nich, až se mu konečně povedlo nabourat se do mechanismu kovových vrat. Dveře se otevřely. V tu chvíli se před nimi zjevilo několik mechanických tvorů, kteří byly odhodláni bránit vstup k Jádru zuby nehty. Bitva byla dlouhá, ale nakonec se poslední z golemů rozpadl na kamenné kvádry, ze kterých byl složen. Místnost byla nyní pro dobrodruhy zcela volná.
Bylo to tu nádherné. Obrovský sál plný virtuálních kódů, které jakoby padaly ze stropu věže. Uprostřed na podle byl vyrytý ornament, ve kterém seděla mechanická trpaslice a na podestě za ní se tyčil stojan, mezi jehož horní a dolní částí levitovala modrá pulsující koule – srdce, mozek věže – samotné Jádro. Dobrodruzi si na Gordonův povel posedali kolem trpaslice.
„Výborně, splnili jste mé úkoly. Jste hodni toho se ptát,“ řekla trpaslice.
„Mám mnoho otázek, Jádro. Na Oltář smrti, jehož vzestup cítíme všude kolem. První otázkou je: Co je úmyslem oltáře a těch, kteří ho následují?“
Jádro se chvíli zamyslelo, propočítávalo všechny možnosti a vybralo nejpravděpodobnější. Promluvilo skrze své trpasličí ztělesnění.
„Není to jasné? Oltář chce získat co nejvíce mrtvých duší. Tím se posílí natolik, že ovládne další přisluhovače. A bude mít volnou cestu k ovládnutí světa.“
„Jak chce oltář ovládnout svět?“ pokračoval Gordon.
„Chce smrt. Jak zajistí smrt všech živých bytostí? Jak ovládne svět živých a promění ho ve svět mrtvých? Tím že zničí matku života – velkou Matku stromů v elfských lesích.“
V Gordonovi to škublo. I na ostatních byla nyní vidět značná nervozita.
„Dobře. Jak se jmenuje Vyslanec? Kde je? Kde se ukrývá?“
„Jméno Vyslance je Kayle. Neviděli jste ty obry rozeseté v mém patře? Kde je vyslanec vzal, aby jimi zatarasil cestu ke mně?“ odpovědělo Jádro otázkou.
„Město Obrů,“ odpověděl Hellboy.
Dobrodruzi přikývli, někteří byli ještě nervóznější než před chvílí.
„Má poslední otázka, vševědoucí Jádro. Kde se nachází Oltář smrti?“
„Operaci nelze provést,“ vychrlila trpaslice, trochu s sebou zaškubala.
„Jak to myslíš? Kde je Oltář?“
„Nelze provést. Bohužel nemám nic, žádné podklady pro to, abych mohl odpovědět.“
Gordonem projel pocit vzteku, že byla jeho výprava opět skoro k ničemu. To nejdůležitější se nedozvěděl.
„Počkat, teď mám já otázku,“ řekl jeden z dobrodruhů. „Jak tohle všechno víš, proč nám vůbec pomáháš?“
„Jednoduché. Smrt Matky stromů by znamenalo i mojí zkázu. Sám nevím, proč vám tohle všechno říkám, když všechny odpovědi máte přímo před sebou,“ trpaslice ukázala na Gorgona.
„Jak to myslíš?“ Gordon vstal a začal pomalu couvat zpět ke dveřím.
„Je mezi vámi elf, který zná již vše, co jsem vám dnes řekl.“
„Gordone?“ bojovníci se začali na Gordona ohlížet.
Elf narazil zády na dveře, které Jádro stihlo uzavřít, aby nikdo nemohl utéct. Gordon se začal ošívat, nervóznět, takový zvrat sám nečekal. Myslel si, že Jádro nebude mít city a nebude mít důvod prozrazovat něco víc. Ale bylo nevyzpytatelné. Nejdříve řval, že Jádro lže, klame, aby dobrodruzi zabránili nalezení Oltáře. Dobrodruzi se rozdělili na dva tábory, kteří se na sebe dívaly s hlubokou nedůvěrou.
„Dám vám poslední test, abyste odtud mohli odejít. Gordon je pro mě hrozbou, stejně jako pro vás. Zabijte ho a budete volní,“ oznámilo Jádro.
Dva znepřátelené tábory proti sobě vytáhly zbraně. Ti, co stáli za Gordonem, okamžitě vystřelily ničivé magie na Jádrův stroj. Ten se okamžitě zasekl.
„Vy… vy…. Teď se bu… budu muset oprrrrr… opravit“ koktala mechanická trpaslice.
Dvě skupiny byli připravené se skoro pobít, až je konečně Gordon všechny přerušil a předstoupil mezi ně.
„Dobře, vše vám povím. Jen mě vyslechněte a nebojujte spolu. To by nic nevyřešilo.“
„Povídej, elfe, chceme vysvětlení.“
„Byl jsem stejně jako Kayle vyslancem řádu,“ svěsil hlavu, dav zhrozeně vyjíkl. „Kayla znám moc dobře, jeho jméno jsem chtěl po Jádru jen proto, abych zamazal stopy. Vyrůstali jsme spolu, strávili jsme dětství já, on a moje sestra Natálie. Přidali jsme se k řádu a snažili se ho rozšířit, jak to nejvíc šlo. A to se nám povedlo.“
„Co když zabijeme Kayla, co se stane?“ ptal se Hellboy.
„Nestane se vůbec nic. Vyslanců jsou desítky, ale Kayle je momentálně vede. Nastoupil by na jeho místo jiný. Ale tady jde o něco jiného. Musíme najít oltář a on má druhou část mapy k němu. Kayle musí zemřít, i když mě to mrzí, je skoro jako můj bratr.“
„Jak ti máme věřit, že nechceš jen ovládnout Oltář sám pro sebe?“ byl zvědavý JohnyAnonim.
„Máte jen mé slovo. Tato cesta mě změnila. Na počátku všeho jsem chtěl oltář ovládnout, ale díky Gabriele, díky vám, díky Jádru, vím, že ho chci zničit. Věříte mi? Půjdete se mnou?“
Dobrodruhové postupně přikyvovali hlavou. Zdálo se, že mu věří. Podle některých z nich, jak sami tvrdili, si každý, včetně Gordona, zaslouží druhou šanci. Město obrů, tak označil Gordon místo příští výpravy. Věděl moc dobře, že se tam bude muset se svým pradávným přítelem setkat a utkat v posledním souboji.
„Ve čtvrtek v sedm hodin večer se sejdeme v Lovecké vesnici (Hunters village). Nechci se sejít přímo ve městě, aby nikdo neočekával naší výpravu. Je to má poslední prosba. Pojďte se mnou.“
Sdělil jako poslední Gordon cestovatelům a oddělenými cestami odešli z věže. Při odchodu se Gordon děkovně Jádru poklonil. Možná mu Jádro zachránilo duši.